V polovině června navštívily dvě desítky českých akademiků, energetiků a komunálních zastupitelů sdružených
v Síti energetické účinnosti bavorský Hassfurt, který je vzorovým příkladem, jak zajistit kompletní energetickou
spotřebu měst z obnovitelných zdrojů. Návštěva proběhla v rámci projektu Přeshraniční výměna zkušeností
se snižováním energetické náročnosti podpořeného z programu EUKI, na němž se kromě ČVUT UCEEB podílí Asociace
poskytovatelů energetických služeb a Centrum excelence pro kogeneraci při Východobavorské univerzitě Amberg-Weiden.
Po havárii v jaderné elektrárně v japonské Fukušimě němečtí politici rozhodli o přechodu od jaderné energetiky
k obnovitelným zdrojům energie (OZE). Hassfurt, třináctitisícové město s řadou škol a průmyslových podniků,
se stal laboratoří, kde se energetická transformace tvoří a testuje v reálném čase. Základem je kombinace fotovoltaiky,
větrných elektráren, bioplynové stanice, výroby vodíku z přebytečné energie z OZE a kogenerace. To vše zastřešuje
moderní řídicí středisko, jehož úkolem je kromě stabilizace sítě, řízení výroby a distribuce energie také obchodování
na denním a vnitrodenním trhu. Díky těmto opatřením Hassfurt získává z obnovitelných zdrojů dvouapůlnásobek
své roční spotřeby energie.
Důraz na dekarbonizaci odráží i fakt, že veškerá nová bytová výstavba je vytápěna pomocí tepelných čerpadel,
která již pouze dohřívají vodu předehřátou z fototermických kolektorů. Když nefouká vítr či nesvítí slunce,
může město využít energie nahromaděné v bateriovém úložišti, případně vodík, který se přidává k zemnímu
plynu. Německá potrubní síť už nyní dovoluje příměs až 10 % vodíku, jehož podíl v novější části potrubí
mladší dvaceti let v budoucnu stoupne až na 30 %.
České návštěvníky studijní cesty zajímalo, jak město postupovalo při prosazování těchto opatření. „V Hassfurtu
je kladen velký důraz na komunikaci s občany, každý takový projekt musí být přínosem pro komunitu. Každoročně
město organizuje Dny hassfurtské energie, vydává čtvrtletník s informacemi o městské energetice,“ vysvětlil starosta
města Rudi Eck. Místní se mohou do aktivit zapojit i finančně, např. na větrných elektrárnách se podílí 25 %.
Výsledným efektem těchto snah je vysoké procento obyvatel, kteří využívají místní zelenou energií, jen 7 % odebírá
energie od jiného dodavatele. Přispívá k tomu samozřejmě i fakt, že v Německu mohou být města vlastníky veškerých
distribučních síti, nejsou tedy „připoutána“ k žádnému velkému hráči na poli distribuce a nejsou tak hned
na startu v konkurenční nevýhodě. Významně pomáhá také sdružování měst v tzv. Sítích klimatické ochrany,
kde členové diskutují o nových řešeních a konkrétních výsledcích. Důležité je i zapojení privátního sektoru.
Šlo by podobný model zavést také u nás? Na tuto otázku měli přítomní zástupci několika českých měst rozdílné
názory, ale shodli se na tom, že na podobné kroky zatím není většina občanů připravena. Přesto už i v České
republice dochází k pozvolným změnám. V Aši zakládají městkou energetickou společnost. Díky zpracované energetické
koncepci vědí, že pro ně bude výhodné zaměřit se na výrobu bioplynu, ale že velkým tématem bude v budoucnu také
geotermální energie. Kladno je v otázce energetických úspor jedním z neprogresivnějších měst v ČR, Tábor je
připraven do roku 2030 dosáhnout snížení emisí oxidu uhličitého o 40 % ve srovnání s rokem 2010.