Vývoj systému byla založen na spolupráci dvou významných výrobců stavebních konstrukcí RD Rýmařov s. r. o. (výrobce prefabrikovaných dřevostaveb) a ŽPSV s. r. o. (výrobce železobetonových prefabrikovaných konstrukcí) a Univerzitního centra energeticky efektivních budov ČVUT v Praze, které se zabývá výzkumem a vývojem dřevěných a betonových konstrukcí.
Oba hlavní materiály mají svoje technologické a fyzikální limity, a ty TiCo řeší. Využití dřeva jako konstrukčního materiálu pro nosné konstrukce vícepodlažních budov je sice možné, nicméně nevýhodné – statický návrh vede na větší průřezy konstrukčních prvků, které zabírají více místa v půdorysné dispozici a vede i k vysokým průřezům nosných prvků stropních konstrukcí, které znamenají vyšší konstrukční výšky, než by bylo nutné a optimální. Dalším problémem je větší deformabilita dřevěné konstrukce s ohledem na malý modul pružnosti dřeva, v důsledku čehož může často docházet k poruchám navazujících konstrukcí (trhlinám v příčkách, obvodových pláštích, podhledech a jejich povrchových vrstvách). S ohledem na malou plošnou hmotnost dřevěných stropních konstrukcí je častým problémem i akustika.
Z výše zmíněných důvodů bylo navrhnuto využití železobetonové konstrukce pro nosnou část budovy. Nosný skelet z vysokohodnotného betonu přináší do systému TiCo následující silné stránky:
Na druhé straně jsou výhody konstrukcí na bázi dřeva pro opláštění objektu a vnitřní příčky. Patří mezi ně: