Budova UCEEB má velmi různorodé provozní požadavky, proto vytvoření její stavebně-energetické koncepce nebylo úplně
snadné. V budově UCEEB jsme mohli identifikovat souvislou vytápěnou zónu – dvoupodlažní, převážně administrativní
část s navazujícími jednotlivými laboratořemi – a také ji samostatně hodnotit. Rozhodující objem stavby s velkým
halovým prostorem a navazujícím blokem laboratoří při jižní fasádě bylo vhodné ve výpočtovém modelu považovat
za sousední nevytápěný prostor, i když i jeho obvodové konstrukce byly tepelně izolované.
V těchto prostorách existoval požadavek na vytápění pouze v době některých z mnoha druhů experimentů, a to
zpravidla vždy jen ve vymezené části. Energie zde užité pro vytápění a chlazení, potřebné dokonce někdy i současně
(!) podle povahy experimentů, nebylo možné započítávat do stavební energetické náročnosti podle obvyklého chápání
tohoto pojmu. Tyto energie bylo možné přirovnat k energiím pro výrobní procesy v továrně, i když jejich přítomnost
mohla vést k vyšším teplotám vzduchu, než by odpovídalo obvykle uvažovanému sousednímu nevytápěnému prostoru
podle obvyklých modelů výpočtů. Halové prostory byly ze západní strany přístupné velkými vraty, která mohla být
podle povahy přípravy a realizace experimentů po delší dobu otevřena.
Obvodové konstrukce rozhodující vytápěné části byly navrženy na úrovni obvykle odpovídající pasivnímu standardu
(součinitel prostupu tepla obvodové stěny 0,14 W/(m2K), oken 0,8 W/(m2K), střechy 0,10 W/(m2K), podlahy na terénu 0,30
W/(m2K), podlahy nad venkovním prostorem 0,11 W/(m2K). Průměrný součinitel prostupu tepla obálky budovy (tedy této
vytápěné zóny) byl 0,31 W/(m2K).
V této části bylo realizováno nucené větrání se zpětným získáváním tepla s řízením po místnostech podle
jejich obsazení. Výjimku tvořily některé laboratoře, kde nebylo možné zpětné získávání tepla realizovat s ohledem
na charakter laboratorního provozu (zdraví škodlivé látky, digestoře). Měrná potřeba tepla na vytápění vytápěné
části budovy byla i s tímto objektivním „handicapem“ velmi nízká - 31 kWh/(m2a).
Charakter práce výzkumných týmů nešlo ovšem dopředu zcela předpovědět: kolik času budou pracovat v kanceláři,
kolik při experimentech v laboratořích a zkušební hale. Z toho vyplynuly i nejistoty deklarativního výpočtu energetické
náročnosti, kam se nutně promítly předpoklady obsazení a vybavení jednotlivých kanceláří (ovlivnění potřebného
objemu čerstvého vzduchu na straně jedné a produkce tepelných zisků na straně druhé).
Budovu bylo možné hodnotit i z pohledu pozdějších legislativních požadavků na energetickou náročnost budov (Vyhláška
78/2013, která v českém prostředí realizuje požadavky známé evropské směrnice), i když se na ni z právního
hlediska nevztahují: Obálka budovy odpovídá třídě B (velmi úsporná). Hodnota neobnovitelné primární energie splnila
požadavek pro budovy s téměř nulovou spotřebou energie (závazné od roku 2018 pro budovy financované z veřejných
prostředků), vzhledem ke značnému podílu kogenerační výroby tepla a elektřiny ve vlastním výzkumném zařízení
a fotovoltaické instalaci. Bonusem byla využitelnost části energie vyprodukované v souvislosti s některými experimenty.
